Notes/Skola/UJAK/Sociologie/Seminární práce - Kvalita života.md

---
Tags: #UJAK #ReVisit #Seminarka
---

# Seminarka
 Zdroje: [[Kvalita života - Lenka Svobodová]]
## Úvod

Při řešení problematiky kvality života naráží na mnohé problémy, se kterými sociologie jako věda bojuje již od svého vzniku. V průbehu seminární práce budu proto pracovat s termíny a koncepty z blízkých disciplín tak abych se vyhnul a třeba i trochu osvětlil, aktuálně styčné plochy konfliktu. Mezi výrazné pomocníky krom historie, patří psychologie, fylozofie a obecně společensko humanitní vědy. 

## Historie konceptu jako takového

Koncept kvality života je antropoligicky provázaný s lidským druhem. Je patrné, že nám záleží na tom jak žijeme a zda můžeme udělat něco pro to, aby se nám dařilo lépe. První takovou výraznou zmínku o kvalitě života a co na ni působí nacházíme proto již v díle antického fylozofa Aristotela. Jeho spis Etika Nikomachova jenž byl patrně adresován jeho synovi je z dnešního pohledu již pouze zajímavostí. Ukazuje nám však, že přemýšlení nad podobnými otázkami není výkvětem naší doby, avšak provází liské společenství. Stejně jako mnoho vědních disciplín tehdejšího světa ještě nedošlo k oddělení sociologie od fylozofie. Následky oddělení a vazeb se sesterskými dysciplínami je nejen v této otázce patrný dodnes.

Jednou z největších vazeb na fylozofii můžeme spatřit ve snaze vyjádřit cíl, nebo smysl, řecky telos, života jako takového aby jsme poté byli schopni měřit nakolik se život v dané lokalitě blíží tomuto bodu. Jedná se o logickou cestu k výsledku, která se ukázala velmi komplikovaná. Trvalo více než dva tisíce let než toto hledání došlo svému vrcholu. Dodnes je to nevyřešené téma, které však postmoderní pohled na svět posouvá na druhou kolej v porovnání s jinými otázkami. 

V dobách středověku, kdy vládcem akademického úzusu byla scholastika Tomáše Akvínského, se toto téma dostává mezi etické otázky. Je zde velmi patrná absence možnosti cestování pro běžné obyvatelstvo, proto se řeší ve formě jak dosáhout "království nebezkého". V dnešním pojetí je možné interpertovat jako ultimátní stádium kvality života. Z logiky řešení můžeme spatřit problematiku, která se nám dnes opět navrací do diskurzu. Řešení jenž Tomáš Akvinský navrhuje krom rozvíjení etických zvyklostí, je rozvoj osobní rezilience, tak aby populace byla schopná žít ve špatných podmínkách a nebrat si to špatně. Když bych se pokusil tuto myšlenku vyjádřit v extrémní variantě pro lepší zvýraznění: pokora, úcta, naděje, přijetí aktuálního řádu věcí nepomáhá zlepšení, avšak pouze udržuje status quo. Dodnes je otázka vlastního sebeobětování ve prospěch ostatních považována za velkou komplikaci při měření kvality života ve vybrané lokalitě či komunitě. 

Sociologie jako taková vznikala v době obrovského rozvoje přírodovědných vědních oborů. Z toho je i patrná snaha usuzovat věci exaktně a pokud možno objektivně. V počátku se proto při práci s problematikou kvality života zaměřila hlavně na materiální nebo také fyzickou stránku věci. Jedna z prvních otázek, jenž je dnes velmi výrazným činitelem kvality života, a které se dostalo systematického zpracování bylo téma kriminality. Následovala témata chudoby a hladomoru. V době Tereziánských a poté i Josefofvských reforem dochází k prosazování prvních standardů života pro obyvatele. Řeší se otázky tepla, práce, vzdělání a to na celospolečenské úrovni. 

Dalším obrovským milníkem rozvoje bylo období, v české literatuře, známé jako Národní obrození. Do společnosti a zvláště pak do školství se dostává otázka dalších potřeb pro kvalitní život, krom materiálních. Kultura je využita jako nástroj pro rozvoj potřeb národnostních. Z dnešního pohledu se jedná o potřeby sebeidentifikační a potřeby vetších sociálních uskupení. 

Aby jsme se opět vrátili více zpět k sociologii . Hezky výsledek této cesty znázornil docent Karel Balcar ve svém příspěvku Realita svědomí: psychologická nebo existenciální [Peyne 2005, přebráno od Lenky Svobodové z publikace Soudobá sociologie III. od Jiřího Šubrta a kol.]. Přiznám se, že jsem zatím nebyl schopen dostat se k celému jeho příspěvku, budu proto dále používat model velmi podobný avšak mne bližší a to Sovákův. Ten si při řešení otázky rozvoje individuálního jedince pokládá podobnou otázku a dochází ke srovnatelným výsledkům. Vzniká biologicko-psychologicko-sociální model rozvoje dítěte. Často je k němu přidáváno i téma spirituální a dnes i enviromentální. Následky podobných úvah můžeme spatři i v definici zdraví Světové zdravotnické organizace. Vždy s podobným výsledkem. Co však nelze upřít modelu pana docenta Balcara je krásná volba slov podporující vazby do minulosti problematiky. Kupříkladu, výsledkem spiritáulní roviny je smysl, zde je odkaz na řecký telos nádherně patrný. 

Velkým mezníkem v rozvoji problematiky kvality života byla Maslowova pyramida potřeb. V té byli všechny potřeby strukturovaně a systematicky shrnutny, tak aby bylo možné s nimi dále pracovat. Dnes je možné ji považovat za strůjce obrovského posunu měření kvality života kterou si procházíme. Z měření pouze materiálních pater vedla k hledání vazeb s patry vyššími a s rozvojem společnosti na zaměření i na otázky pater vyšších. Dobrým příkladem je měření dostupnosti kulturního vyžití v konkrétní oblasti.

## Problematiky sociologické

Stejně tak jako si sebou koncept kvality života nese vazby na jiné vědy a jejich disciplíny, tak je ovlivněn i sociologií jako takovou. Jedním z nejvýraznějších je problematika sociálna. To tím, že vzniká a projevuje se pouze při kontaktu členů společnosti mezi sebou není možné měřit samo o sobě. A i během kontaktu je pro nás zcela nečitelné. Jediné co je možné měřit jsou vstupy a výstupy daného kontaktu. 

Když se na to podíváme v konkrétnějších a lépe představitelných podobách. Vstup, který ovlivní sociálno, a je ho možné měřit, je například dostupnost popřípadě dojezdový čas záchraného systému. Avšak tato metoda je velmi náchylná na přehlédnutí jiného způsobu jakým lidé naplňují svoji potřeba. Když budu držet příklad, tak vesnická porodní bába, může učinit nedostupnost porodnice až na vyjmečné případy irelevantní. 

Ač tento příklad zní velmi zvláštně, při zaměření na větší společnost se setkáváme s jevy, které jsou přirozené a nám dobře známé. Ve statistice jsou však zcela nepromitnutelné. Příkladem může být měření materiálního zabezpečení počítáním růstu hrubého domácího produktu v porovnání s platy a dalšími metrikami. Veškeré nezdaněné či oficiální transakce jsou v tu chvíli zcela nedostupné. A přitom zvláště pak na vesnici zcela běžné, někdy dokonce ve formě výměnného obchdou. Ku příkladu výměna vajíček za rajčata se sousedy nikterak nezvyšuje metriky ekonomického měření kvality života, avšak náš život to dělá lepším. 

Druhým způsobem je měřit naopak výstupy sociálna. Dobrým příkladem může být dotazníkové šetření na subjektivní pocit bezpečí ve společnosti. To krom toho, že je zcela ovlivněno možnostmi srovnání tázaných osob a individuálních hodnot, podléhá konceptu iluzionismu. Kdy jedinec při zpracovávání informací vychází z vlastních pocitů, názorů a hodont. Problém začíná s nemožností čerpat všechny informace a nutností vybírat si. Ta vytváří základ odtržení od reality. Dobrým příkladem byl propad ve statistikách, výše zmíněného , pocitu bezpečí, který kolem roku 2012 začali výrazmě klesat. Jedním z možných důvodů byl strach šířený médii se základem v tehdy probíhajícké uprchlické krizi. A přestože na našem území k ničemu, až na jeden falešný příklad, nedošlo ukázal se velký pokles v číslech. 

Celá problematika vychází z organizačně-systematických limitacích dotazníkového šetření. Správným výběrem vzorku je možné mnoho z těchto problemů eleminovat, přesto řešení nejsou všespásná. Pokud jsou otázky plošné, projeví se, které skupině příjdou důležité a z takové to sociální skupiny dostaneme více odpověí. Odpovědí můžou být kvotové výběry, které opět nereprezentují celý vzorek. Jelikož nespokojení jedinci mají větší šanci se do něj přihlásit než ti, kteří mají pocit, že se vše vyvíjí správným směrem. 

Další metodou, která může o kvalitě života ve společnosti mnohé vypovídat, jsou nezamýšlené výstupy jevů ve společnosti. Dobrým měřitelem spokojenosti života ve společnosti je množství lidí, kteří z dané společnosti utíkají. A to jak na fyzické úrovni, tak hlavně na úrovni různých závyslostí. Ať již ve formě narkomanství, alkoholismu, nikotinismu, coffeinismu, ... Z toho jak jsem postavil příklad je patrné, že zde je subjektivita vnímaného pouze položena na druhou stranu šetření. Jelikož sociologie nemá nástroje vhodné pro práci s takto individualizovanými výsledky. To nejlepší, co můžeme dostat, je přehledá metodologie šetření tak aby byli tyto jevy viditelné a interpertovatelné přímo čtenářem. 

## Osobní závěr

Kvalita života, ač je na regionální srovnávací úrovni jistě vhodný nástroj, začíná při snaze nafouknout jeho možnosti praskat. Přesto je pro nás jako speciální pedagogy velmi podstatným pomocníkem. V konkrétních případech jsme schopni si vypomoci vlastní metodologií. Velkými pomocníky nám jsou případové studie, které nám pomáhají vidět tyto jednotlivosti, které se mohli ve statistice projevit. Pro statistické zpracování a objektivní zhodnocení v rámci legislativního procesu je subjektivita sice problematická, avšak pro naše užití může být dokonce vyloženě žádoucí. Jelikož v mnoha případech můžeme kvalitu života jedince vylepšit právě tím, že rozptýlíme nereálný strach, či pomůžeme při rozvoji činností vedoucích k osobně subjektivním cílům. 

Ve všech případech je potřebné být si vědom Dünning-Kruger efektu, kdy čím méně o něčem víme, tím větší tendenci máme dělat unáhledné a špatné rozhodnutí. To stejné hrozí při práci s konceptem kvality života pouze na základě této seminární práce. Na internetu je dostupné velké množství bakalářských, magiskterských i jiných pracích, kdy každá si bere za cíl osvětlt pouze malou oblast takto obrovského spektra. Pokud bych měl pro další studium doporučit jedinou knihu byla by to Soudobá sociologie III. Diagnózy soudobých společenství od Jiřího Šubrta a kolektivu. Na internetu jsou dostupné některé kapitoly zadarmo, takže máte možnost se do nich začíst ještě před tím než si knihu sami seženete.